Historie obce

Obec Pertoltice pod Ralskem leží v Libereckém kraji, východně od České Lípy a přibližně 4 km severně od Mimoně. Největší historickou památkou obce je kostel sv. Prokopa z roku 1908. Pertolticím i blízkému okolí dominuje čedičový kopec Ralsko. Na jeho vrcholku se ve výšce 691 m.n.m. nachází stejnojmenná zřícenina bývalého hradu rodu Vartemberků. Oblast okolo Ralska byla donedávna vojenským prostorem, kam mělo civilní obyvatelstvo zakázaný přístup. Proto se zde nachází oblasti s nejzachovalejšími ekosystémy u nás. Z tohoto důvodu je tato oblast zařazena do sítě biogenetických rezervací Evropy. První písemná zmínka o obci je z roku 1543.

Kaple sv. Prokopa v Pertolticích pod Ralskem

Od středověku putovali pertoltičtí věřící za veškerými bohoslužbami do Mimoně. Po zrušení roboty, od 2. poloviny 19.století, došlo k prudkému rozvoji zemědělsví a řemesel a celkový vzestup požadavků na životní úroveň vedl zákonitě k šetření časem. Pravidelné docházení do mimoňského kostela se stávalo čím dál větší zátěží. Přesto návštěva kostela byla důležitou součástí života všech rodin a tak byl již v roce 1850 založen fond pro stavbu větší kaple. Peněz však přibývalo pomalu, hlavně v důsledku válek a pro řadu neúrodných let v osmém desetiletí 19. století.

Až v roce 1906 vypracoval Max Wieden z Mimoně plán stavby a byla vybrána parcela. Obecní rada byla návrhem nadšena. Kostelíček byl znázorněn v historizujícím slohu gotiky a připomínal malý středověký zámek s věžičkami. V létě 1907 požádala obec o souhlas Okresní hejtmanství v České Lípě, 15.července 1907 byla stavba zahájena a již 12. října 1908 provedl vysvěcení okresní vikář J. Tschörch z Jablonného v Podještědí. Pojmenován byl po svatém Prokopu, patronu zemědělců, kterých byla ve vsi převaha.

Jednotliví občané, spolky i farnosti z blízkého i vzdáleného okolí se podíleli na vnitřním zařízení a vybavení kaple. S nástupem politických změn po roce 1948 byl kostelík uzavřen a chátral. Až po roce 1990, kdy se obec Pertoltice pod Ralskem oddělila od Mimoně a osamostatnila se, zasloužilo se nové zastupitelstvo o zrenovování kaple. Nemalými, několikasettisícovými náklady byla opravena střecha, vnější omítky i vnitřní zařízení. Na opravách se finančně podíleli sbírkou i rodáci, žijící v Německu. Nová okna s barevnými vitrážemi, skládanými do olova, vyrobila novoborská sklokeramická firma. V současné době se v kostelíku koná každoročně bohoslužba ke svátku sv.Prokopa (4. července), kterou zajišťuje mimoňská farnost.

Historie hradu Ralsko

Území okolo Ralska (696,1 m n.m.) ve středověku obcházela stezka zvaná Záhvožďanská, spojující Prahu s Žitavou. Od Bezdězu směrem ke Kuřivodům, pokračovala k Mimoni a ke Stráži pod Ralskem. Od Stráže směřovala k Jablonnému přes Dubnici a původně přes Rynoltice k Žitavě. Od časů Karla IV. vedla od Jablonného na Petrovice kolem celního hradu Karlsfried. Pod strážským zámkem se napojovala důležitá obchodní cesta od Mnichova Hradiště. Význam obchodního spojení na sever zřetelně stoupl v době panování císaře a krále Karla IV. Procházeli tu kupci z Vratislavi směřující přes Prahu do jižního Německa, Horního Rakouska a Benátek. Vodili s sebou koně, osly, krávy, ovce a vepře. Převáželi kožešiny, uzené maso, vosk, tuk, kůže a solené ryby od Baltu, sůl z Halle (ta sloužila i jako celní platidlo). Z Čechse vyváželo hlavně obilí, víno, zbroj, těžké kované zámky.

V době před husitskými válkami bylo území pod Ralskem zásobovací základnou pro putující kolony a jejich zvířata. Hrad Ralsko kolem roku 1430 poskytoval ochranu obchodní stezce. Dříve se usuzovalo, že vznikl již ve 12. století (byl by tudíž jedním z nejstarších v Severních Čechách). Tento názor se opíral o románský charakter některých architektonických prvků a také o údaj o Heřmanu z Ralska z rodu Markvarticů, který v 16. století uvedl polský šlechtic Bartoloměj Poprocký z Hlahol (1540 – 1614) v knize Posloupnost knížat a králů českých, biskupů a arcibiskupů pražských a všech tří stavů, vydané v roce 1602.

V dalších listinách se toto jméno neobjevuje a také přímé zprávy o hradu pocházejí až ze 14. století. Nejpravděpodobněji byl postaven Janem z Vartenberka po roce 1389. Podrobné posouzení půdorysu stavby ukázalo, že použité způsoby stavby budov a opevnění odpovídají postupům obvyklým ve 14. století. Hrad kontroloval území od Falkenburku, při vstupu do Čech, až po Mimoň. V posledním desetiletí 14. století připadl příslušníkovi rodu Vartenberků. Jedním z nejvýznamnějších majitelů první poloviny 15. století v Čechách byl Jan Chudoba z Ralska.

Po pražských bouřích v roce 1419 se zpočátku podílel na zabírání statků okolních klášterů a posléze se spolčil s císařem Zikmundem. Spolu s dalšími severočeskými pány byl spojencem lužických měst, která shromažďovala zprávy o pohybu husitských vojsk. Při vpádu husitů na Českolipsko v roce 1426 byl pokus o dobytí hradu odražen, ale o rok později byly již husitské posádky na Ralsku. Jan sám hledal záchranu ve spolupráci s husity. Po bitvě u Lipan se v držení hradu vystřídali Jan Čapek ze Sán, Kuneš Rozkoš z Dubé a Vilém z Illburka. V roce 1454 se mezi majiteli hradu objevuje Jan z Vartenberka. Naposledy byl hrad dobyt v roce 1468 za války mezi lužickým šestiměstím ve spojenectví s částí českých pánů a uherského krále Matyáše Korvína proti Jiřímu z Poděbrad a jeho spojencům. Hrad měl být obsazen lstí. Pověst hovoří o odvážných bojovnících, kteří se dostali dovnitř přilepeni na rouno ovcí vracejících se z pastvy. Koncem 15. století se panství za rychle se střídajících majitelů rozpadlo. Držitelé hradu dávali přednost jiným sídlům. Opuštěný hrad skýtal příležitosti pro nekalé živly, snad též i loupeživé rytíře, kteří se na vlastní pěst snažili uchytit na panstvích s nepevnou správou, daleko od soudobých center a přitom blízko důležitých obchodních cest. Podobně se na hradě usadili také mincíři z Lužice, kteří zde razili falešné mince. Roku 1505 koupili ralské panství Bíbrštejnové, přestali se o hrad starat a od roku 1608 je uváděn jako pustý. Zkáze hradu hodně pomohli hledači pokladů. Říká se, že schované cennosti hlídá obrovský pes. I zde se objevuje tolik známá pověst o ženě, která kvůli lesku zlata zapomněla na své dítě a mohla je opět vidět až za rok. Podobně jako na Blaníku i v Ralsku odpočívá vojsko, které přispěchá v době největší krize na pomoc. Když už mluvíme o vojsku je třeba zmínit i pobyt sovětských jednotek v prostoru pod hradem. O jejich návštěvách hradu svědčí azbukou psané nápisy na starém zdivu.

Historické fotografie a pohledy z okolí Mimoně

Historické fotografie a pohlednice, odkud pochází i tento obrázek, se objevily na stránkách jednoho ze sudetských Němců narozených v Mimoni. Mnozí asi nebudete souhlasit s psaným textem na těchto stránkách, ale hlavně pamětníkům se budou zmíněné fotografie a pohlednice líbit. tady je adresa stránek: www.joachim-richter.de

Chráněný strom – Lípa širokolistá
V katastru naší obce máme chráněný strom – Lípu širokolistou, která se nachází po levé straně silnice z Mimoně na Brniště. Je stará zhruba 200 let. Obvod jejího kmene je 620 cm, výška stromu 16 m, šířka koruny 10 m.

Permanent link to this article: http://pertoltice.cz/historie-obce/